TJ Císařská louka - jachting

J.P. Morgan Asset Management Round the Island Race

Šlo o nejdelší den letošního roku a v Anglii se konal jeden z nejkrásnějších jachtařských závodů. Svou premiéru na tradiční trase kolem ostrova Wight měla i česká posádka PGM sailing týmu na lodi Quinta. Mezi závodníky Amerického poháru, Volvo Ocean Race, Vende Globe se neztratila a z téměř šestnácti set lodí dojela do cíle na 162. místě, ve své třídě lodí First 40.7 byla čtvrtá.



Fotogalerie
Fotogalerie 2
Video
Výsledky a info

Za PGM sailing team na 83. Ročníku Round the Island Race závodili:
Jirka Altman – kormidelník, taktik
Harry Löwit jr. – skipper, mainsail
Harry Löwit – pitman, navigace
Tonda Dlouhý - bowman
Miki Černý – mastman
Ondřej Busta - spinakr
Radek Nový - pitman
Olga Löwitová – genoa, spinakr
Bařka Dostálová – genoa, spinakr

Průběh závodu
Den před startem jsou všechny maríny v okolí přístavu Cowes na jižním pobřeží Anglie zcela přeplněné. Lodě tu stojí bok po boku v 6 řadách, což je maximum, proto se posádky snaží dorazit na místo už dopoledne a získat nejvýhodnější místa, aby měli šanci zažít tu nádhernou atmosféru v uličkách města.
Tradiční jednodenní závod kolem ostrova Wight poprvé odstartoval v roce 1931 a nyní bývá zpravidla účast kolem 1600 lodí, čímž se řadí k jednomu z největších jachtařských závodů na světě. Soutěžící z celého Spojeného království, Evropy i zámoří mají před sebou trasu 50 námořních mil kolem ostrova a při té příležitosti i úžasnou příležitost sledovat námořníky světových jmen včetně olympijských vítězů v závodu i proti amatérským posádkám a rodinným týmům.
Atmosféra je skutečně výjimečná a když k večeru vyrazíte do místních hospůdek, mnohé posádky mají stejnokroje - trička a kombinézy hrají všemi barvami a poutají nápisy. Jachtaři si od píp odnášejí půllitry piva natočené po britském způsobu bez pěny až po okraj. A na koho by se snad nedostalo, ten najde útočiště ve velkém stanu s lavicemi, hudebním pódiem a obrazovkou, na níž se už druhý den budou promítat aktuální výsledky a slavit či smutnit se tu bude až dlouho do noci.

Okolo páté hodiny ráno začal v přístavu první pohyb, příprava posádek, poslední nákupy a dodělávání detailů na lodích. O hodinu později už flotila směřovala do prostor startu, málokdo si nechal ujít pohled na start prvních závodníků v prestižních třídách Open 60, Class 40 či následujících vicetrupých Extrem 40 a klasických jachet v „Gaffer division“.
Spolu s ostatními loděmi naší divize nasazujeme plachty a začíná boj o výhodnou pozici na startovní čáře. V naší skupině startují lodě které berou závod velmi prestižně, a tak je v okamžik startu takřka celé pole vyskládáno levobokem na startovní čáře. Volíme start na návětrné straně levého křídla a to se ukazuje jako výborná pozice. Proud nám pomáhá a už od startu se pohybujeme na čele naší skupiny. Během křižování Východním Solentem k Needles si zvyšujeme sebevědomí, když vycházíme vítězně z několika drobných soubojů a zjišťujeme, že jsme schopni držet tempo i s největšími favority skupiny.
Po třech hodinách křižování se blížíme k nejužšímu místu u Hurst Castle. Vítr zesílil k 20 uzlům a díky proudu se vytvořili krátké strmé vlny. Lodě se sjíždějí více k sobě a je potřeba nenechat se zakrýt. Bohužel se dostáváme do blízkosti několika lodí Clipper 60 a lehce ztrácíme. Ve snaze minimalizovat ztrátu vyjíždíme na čistý vítr na pravé křídlo. Obrat na druhý bok je až na samé hranici mělčiny kdy hloubkoměr skáče rychle k nule ovšem díky tomu si ušetřujeme dva obraty a míříme přímo k Needles. Poprvé od startu máme možnost lehce vydechnout a doplnit energii na další části tratě.
Při obeplouvání Needles jdou nahoru spinakry, ale vítr klesá, první skupiny startujících se sjíždí dohromady a k nim proud ze Solentu přidává další lodě. Nastává chvíle rozhodnutí, zda jet těsně podél břehu, nebo více na moře. Nakonec volíme druhou variantu a s každým závanem vyjíždíme více a více na jih. Abychom se udrželi v maximálním soustředění, dáváme si postupné cíle koho předjet. Tato taktika slaví úspěch a posouváme se mezi polem vpřed. Další hodiny trpělivě trimujeme plachty a jsme odměněni pohledem na les stěžňů a spinakrů za námi. V tu chvíli však začíná problém. Lodní baterie vykazují stále nižší napětí, a tak vypínáme všechny přístroje a šetříme si zbytek energie až zpět do Solentu. Tam je dobré mít k dispozici aspoň hloubkoměr a aktivní radarový odražeč. Navigační přístroje máme naštěstí nezávislé na lodní baterii.

Vítr se po poledni stáčí stále víc k jihovýchodu a jsme nuceni vyměnit lehký spinakr za kosatku. S tou dojíždíme k dalšímu točnému bodu u St. Catherine’s Point. To je další možnost odhadnout jak jsme na tom ve vztahu k ostatním lodím a usuzujeme, že to vůbec není špatné. Spinakr jde opět nahoru a po chvíli je vidět, že jsme rychlejší než okolní lodě a získáváme další místa. Následuje souboj s jiným Firstem 40.7, který sice necháváme za sebou, ale následují skoro dvě hodiny společné plavby, kdy se obě lodě posouvají polem dopředu za občasné snahy soupeřící posádky nás předjet zpět. Na točné bóji Bembridge Ledge vstupuje závod do své poslední části. Lodě prudce ostří a v sílícím větru se pluje zpět do Solentu. Náš spinakr zvládá i tento ostrý kurz, ale je to už opravdu na hraně. Část lodí poté co dostali spinout raději mění spinakr za kosatku. Na palubě se zatím rozhoduje, zda plout přes hlubokou vodu, nebo kratší cestou přes mělčiny. Všechny lodě okolo nás míří přes mělčiny a je nám jasné, že obeplouvání by nás stálo desítky míst. Po krátkém váhání a kontrole výšky přílivu pokračujeme s ostatními nejkratší cestou k cíli.
U poslední točné bóje už musí spinakr opravdu dolu a následuje poslední úsek křižování. Zde si vybíráme chvíli smůly, kdy se nám nejprve uvolňuje vozík kosatkových otěží, hned poté musíme udělat obrat před jinou lodí a ke všemu se nám zasekává kosatka. To vše na hraně mělčiny, takže další obrat po vysvobození kosatky děláme takřka na suchu. Tyto problémy nám lehce rozhazují koncentraci a chvíli trvá, než se dostáváme zpět na maximální výkon. Vítr se drží nad 15 uzly a my se rychle blížíme ke Cowes. V samém závěru předjíždíme ještě pár lodí a v 17:39 protínáme cíl.
Celkovým výsledkem je výborné 162. místo a 4. místo mezi Firsty 40.7. Tím jsme vytvořili zdaleka nejlepší výsledek co kdy Quinta v tomto závodě měla a nasadili nám i lodi vysokou laťku do dalších ročníků.

Harry Löwit jr.