TJ Císařská louka - jachting

Belugy na Jadranu 1965

V 70. Letech minulého století se na českých řekách kromě malých plachetnic typu Pirát, Jola a Mlok začaly objevovat svépomocí stavěné kajutové plachetnice Beluga dle francouzských plánů o délce 6,5m a šířce 2,3m v ploutvové verzi s gaflovým oplachtěním. Tyto“jachty“ se díky svým vlastnostem při plavbě a možnosti využití lůžek v kajutě staly velmi populární. Od využívání těchto lodí k trávení dovolené na českých vodních plochách již byl jen krůček k myšlence vyzkoušet Belugu i k plavbě na moři. V roce 1964 tento nápad jachtařů z oddílu Naftové motory začal mít konkrétnější podobu. Pro jednu z prvních námořních plaveb byl zvolen termín léta 1965 a mohlo se začít s přípravami na cestu na Jaderské moře.

Nejdříve se musel vymyslet důvod proč a jakým způsobem vycestovat do zahraničí. Když byl tento záměr posvěcen KSČ a ČSTV, za což bylo nutno vynaložit nemalé finanční prostředky povolujícím soudruhům, mohlo se začít s přípravami. Do této doby byly vědomosti o plavbě po moři, meteorologii, navigaci a nutnosti vybavení lodě dosti mlhavé. O existenci a dostupnosti námořních map se jachtařům tehdy mohlo jen zdát. Z dnešního pohledu proto patří k unikátům mapa plavby, překreslená ze školního atlasu na pauzák ve formátu A4, doplněná o naplánovanou trasu.

Ač je to k nevíře, skutečně se podle této mapy plulo a všichni se vrátili bez újmy na zdraví. Díky pokynům ČSTV, jak se chovat v cizině a jak reprezentovat socialistickou vlast, bylo vše potom již naprostou hračkou. Otázku dopravy osmi Belug k Jadranu do Rijeky a zpět se také díky známostem podařilo poměrně slušně vyřešit přepravou po železnici vždy po dvou lodích na jednom vagónu. Plavby se zúčastnilo 8 Belug z několika klubů. Pochopitelně si dnes již nikdo nedokáže představit jak tehdy vypadalo celní odbavení plachetnic mířících do Jugoslávie se zásobami na celou plavbu a jak dlouho to trvalo.

Počátkem července se posádky sešly na nádraží Praha střed, aby odjely do přístavu Rijeka, kam byly již týden předem vyslány lodě s malým doprovodem, aby počkaly na posádky a na složení do vody. Vše skutečně proběhlo s naprostou přesností a bez problémů. Těžko dnes někdo uvěří, že složení jedné lodě přístavním jeřábem se dalo domluvit za jeden Prazdroj. Všechny lodě vstřebaly své posádky a mohlo se vyplout. Trochu nás jen zarazilo, jak se místní nedůvěřivě dívají na to, že si několik Čechů s jezerními ploutvovými plachetnicemi troufá vyjet na moře, ale my jsme přeci o námořní plavbě věděli naprosto všechno díky příručce ČSTV. A tak bez obav jsme vypluli z chráněného přístavu a ejhle, najednou skutečné vlny.
Mladý kormidelník (autor) Cestu jsme absolvovali podle již zmíněné mapy z atlasu. Plavba byla rozdělena do jednotlivých denních úseků, po kterých jsme se museli vždy ohlásit na kapitanátu v přístavu, že jsme neztroskotali a že jsme živi. Jadran nám poskytl snad všechny druhy počasí a o humorné příhody a procvičení jachtařských dovedností s vylévání m vody z vlnou zalité Belugy nebyla nouze. Také celodenní slunce s bezvětřím nebylo výjimkou. Trasu plavby se nám podařilo dodržet a doplout až na ostrov Susak, který byl z našeho pohledu na již na otevřeném oceánu. Nakonec jsme se všichni úspěšně vrátili do Rijeky a zase odjeli zpět na Vltavu. Ještě dlouho po návratu z moře jsem si nemohl zvyknout, že „ RE “ se dělá každých 5 minut a ne jednou za půl hodiny.

Všechny zde uvedené dokumenty o plavbě, seznamy a příručky jsou originály.

Foto a text Jiří Bulant